Letecká záchranná služba (LZS)

pracuje ve složení lékař, záchranář a pilot vrtulníku. Létá dvoumotorovým vrtulníkem EC 135 T2, který je plně vybaven jako sanitní vozidlo. Vrtulník umožňuje např. rychlejší zásah v terénu, který je špatně přístupný sanitním vozidlem, rychlejší a šetrnější transport pacienta do vzdálenějších specializovaných zdravotnických zařízení. Posádka vrtulníku je také speciálně vycvičena pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou, a může tak zasahovat v nepřístupném terénu (např. skalní masiv).

Historie a současnost Letecké záchranné služby v Liberci

Letecká záchranná služba (LZS) je nedílnou součástí zdravotnické záchranné služby. V České republice funguje v současné době deset středisek, odkud vzlétá vrtulník k záchraně života. Sídlo LZS Liberec se nachází na libereckém letišti. Označení (volací znak) libereckého vrtulníku je Kryštof 18. Toto jméno je inspirované sv. Kryštofem, patronem poutníků, řidičů, letců či leteckých záchranářů, a je používáno pro označení záchranářského vrtulníku např. na Slovensku, v Německu či Rakousku. Číslo 18 je pořadové číslo vzniku LZS Liberec v tehdejším Československu.

Kryštof 18 zasahuje především na území Libereckého kraje a je provozován pouze v denní dobu, tzn. od svítání do soumraku. Je ho činnost je řízena ze Zdravotnického operačního střediska (ZOS) ZZS LK. Úzce spolupracuje i se zdravotnickými operačními středisky Ústeckého, Středočeského a Královehradeckého kraje a okolními LZS.

Zahájení provozu letecké záchranné služby je datováno do roku 1992. Provoz zajišťovala vrtulníkem Mi-2 firma Bel-Air. Zdravotnickou část posádky a vybavení dodala  záchranná služba, v té době Územní středisko záchranné služby Liberec. Personálně se podílela i Horská služba Jizerské hory. Od roku 1993 až dosud zajišťuje provoz vrtulníků firma DSA a.s. Hradec Králové. Starší stroj Mi-2 nahradil v roce 1995 výkonný francouzský dvoumotorový vrtulník Ecureuil AS 355 F2. S touto změnou se otevřely nové možnosti záchrany pacientů z nepřístupného terénu. Došlo k proškolení záchranářů pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou a vrtulník byl vybaven podvěsovým zařízením.

Od roku 2005 létají záchranáři moderním dvoumotorovým vrtulníkem EC 135 T2, který je pro záchranné činnosti využíván po celé Evropě.

Personál letecké záchranky v Liberci v prvních letech jejího provozu pracoval v náročných podmínkách. Vrtulník byl celoročně umístěn na volné venkovní ploše, posádka měla zázemí ve stavebních buňkách a pronajatých prostorách v budově na okraji letiště. Později se letecká záchranná služba přestěhovala do Aeroklubu Liberec, kde vznikl i prostor pro vrtulník v jednom z hangárů. Teprve v roce 1999 se LZS přestěhovala na moderní základnu s hangárem pro vrtulník a odpovídající zázemí pro posádku.

Současná posádka LZS je složena z pilota, lékaře a leteckého záchranáře, kteří jsou proškoleni pro speciální zásahy s využitím lanové techniky. Tým doplňuje letecký mechanik, který má  na starost kontrolu vrtulníku před i po letu, doplňování paliva a další nezbytné servisní úkony. Při zásazích s využitím podvěsu LZS Liberec úzce spolupracuje s Horskou službou Jizerské hory a Krkonoše.

Záchranná činnost je složena z několika úkolů:

  • primární vzlety - zásahy v terénu samotného vrtulníku nebo společně s pozemními složkami zdravotnické záchranné služby (ZZS) a integrovaného záchranného systému (IZS) u dopravních nehod, úrazů, srdečních příhod, popálenin a jiných neodkladných stavů,
  • transporty pacientů v rámci neodkladné péče mezi nemocnicemi a na specializovaná pracoviště (kardiochirurgie, popáleninové oddělení, atd.),
  • speciální zásahy - vzlety k pacientům v těžko dostupném terénu pro běžné pozemní složky. Jde o zásahy vyžadující slanění záchranářů nebo transport pacienta v podvěsu pod vrtulníkem, např. záchrany lezců ve skalním terénu nebo evakuace osob během povodní.

Výzva ke vzletu vždy přichází ze zdravotnického operačního střediska, které vysílá adekvátní pomoc na místo události na základě vyhodnocení informací od volajícího. Již během hovoru s volajícím upozorní operátoři ZOS posádku LZS o připravovaném vzletu. Pilot s mechanikem startují motory vrtulníku, poté nastupuje lékař a záchranář s podrobnými informacemi, a během dvou minut odlétají. Na místě zásahu pilot s pomocí celé posádky vybere nejvhodnější místo k přistání.  Záchranáři ošetří pacienta a lékař rozhodne o způsobu transportu a směřování  do zdravotnického zařízení. V případě transportu pacienta do Krajské nemocnice v Liberci přistává vrtulník na nově vybudovaném heliportu přímo v areálu nemocnice, kde je pacient předán zasahující posádkou vrtulníku přímo ošetřujícímu týmu.  Tato, dnes již rutinní záležitost nebyla vždy samozřejmá. Do července roku 2014 přistával vrtulník na ploše heliportu na libereckém letišti a odtud pacienta převážela na cílové pracoviště KNL sanitním vozidlem pozemní posádka. Do roku 1999 přistával vrtulník v místech dnešního nákupního centra na Tržním náměstí, později také v prostorách kasáren liberecké vojenské posádky.

EC 135 T2 je dvoumotorový vrtulník, s cestovní rychlostí asi 230 km/h (maximální 287 km/h). Zdravotnická zástavba vrtulníku je upravena pro 3 - 4 členy posádky a 1 pacienta. V tomto složení posádky, a s daným zdravotnickým vybavením, je vrtulník schopen letět přibližně 1,5 hodiny (je to např. cesta do Prahy a zpět s rezervou pro další zásah v Libereckém kraji). Vrtulník je také vybaven podvěsovým zařízením, určeným pro vyproštění a transport pacienta z nepřístupného terénu na laně pod vrtulníkem. Na palubě vrtulníku je několik radiostanic pro spojení s orgány řízení letového provozu, s jinými letadly a vrtulníky, a také pro komunikaci se ZOS, pozemními složkami ZZS a dalšími složkami IZS. Nechybí ani navigace a zařízení pro přenos informací ze ZOS do vrtulníku.

Zdravotnické vybavení je obdobné jako ve vozech pozemních složek ZZS LK, avšak doplněné o speciální materiál a pomůcky pro záchranu osob pomocí lanové techniky.

Text: Miloš Odstrčil, Lenka Moravcová

Foto: Miloš Odstrčil