Porodní smršť pokračuje!!!

I tento víkend jsme asistovali u příchodu na svět hned třem miminkům!
Dvě holčičky a jeden chlapeček se nenarodili v porodnici, jak jejich rodiče plánovali, ale trochu si svůj vstup na svět okořenili 👼Rodičům i miminkům gratulujeme, jsme rádi, že jsme pomohli a přejeme pevné zdraví! 🍀
To bylo to krásné, sdílení šťastných chvilek a emocí. A teď dovolte, abychom se u něj na chvilku zastavili. Víte, že se snažíme o své práci informovat. Snažíme se vybírat to hezké, zajímavé a nebo to, z čeho se ten, kdo má zájem, může poučit.
Protože naším posláním je pomáhat lidem. Chcete-li: dělat svět hezčím. Po minulém příspěvku o miminkách, která neměla svůj příchod na svět úplně tradiční, se na nás obrátilo několik žen. Některé mile, některé míň. Zda jsme nechali dotepat pupečník, proč je miminko zabalené v termofólii a ne na břiše u maminky, proč mamince nenecháme několik prvních hodin jen ve společnosti miminka.
Do určité míry to chápeme – většina z nás je sama rodiči a všichni si pro děti a maminky přejeme jen to nejlepší a nejhezčí. Je tam ovšem jedno velké ALE. Když někam jedeme my, znamená to, že někde něco nejde podle plánů. Že se někdo najednou ocitl v situaci, která vyžaduje naši rychlou pomoc. V tomto případě maminky, které neplánovaly rodit na ulici, v sanitě, doma.
My se tu pomoc snažíme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí poskytnout – v případě, že to jde, je naší snahou stihnout to i s rodící maminkou včas do porodnice. Když to už nejde, snažíme se maminkám pomáhat co nejohleduplněji, samozřejmě i s vědomím, že to není „jen“ o zdravotní péči. A když se miminko narodí, je naší snahou (a povinností) dopravit ho i s maminkou do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení. Nejsme porodní dům na kolečkách a řadu věcí, které v porodnicích bývají k dispozici, my si dovolit nemůžeme. Naší povinností je pomoci, pacienta dopravit do zdravotnického zařízení a co nejrychleji se vrátit na základnu. Uklidit sanitu a připravit se na další výjezd.
Při porodu jsme s novým životem na svět pomohli. Výjezd, kdy nás naopak bude třeba proto, aby jiný život neskončil, ale může přijít každou vteřinu.
A proč se s miminkem fotíme? Určitě to neděláme vždy. Respektujeme pocity rodičů a to, že první chvilky s miminkem jsou jen jejich. Že jsou šťastní. To jsme v těchto okamžicích i my. Je také pravda, že ta „naše“ miminka přišla na svět trochu nestandardně. Díky fotografiím, které vždy pořizujeme na přání a se svolením rodičů, na svůj příchod na svět budou mít i památku. A my se můžeme podělit o krásný okamžik, díky kterému je svět opravdu minimálně pro tu chvíli hezčí
Zanechte odpověď